Ježek
Ježek
Podle někdejší písničky se zpívá „ježek, ježek, ježek, ježek se má, na něj jsi moc krátká..“ A já konstatuji: jen za předpokladu, že se nedostane na dvůr obehnaný cihlovou zdí a nenarazí na naši Aylu. Pak už je to ježek chudák.
Mohlo mě to napadnout, 22.30h a štěkání a štěkání. Už jsem nevydržela, vstala z teploučké postele, na pyžamo po cestě natáhla synovy tepláky, které mi plandaly po zemi , starou bundu a vyrazila ven. A zase štěkání a štěkání. Díky baterce jsem objevila u auta vystrašeného bodlináče. Co jiného, než že jsem ho vzala do hadry a odnesla na zahradu. Ještě štěstí, že byla tma. Potkat mě někdo, myslí si, že jsem v tom oblečení utekla z psychiatrie. Stačilo, že se v temné zahradě pohybovalo světlo baterky. I tak je představa strašidelná. Ale pak klid a ticho. Já i Ája jsme šly v pohodě spát. Dobrou noc.